Kapitola 4. Falešné vzpomínky

13. listopadu 2009 v 19:27 | Dorea |  Možnost volby

Další kapitola, uvidíme, jak Dracovi půjde Nitrobrana a taky nás na konci čeká nepříjemná návštěva. Děkuji za komentáře a těším se na další.
Přeji příjemnou četbu.


Kapitola 4. Falešné vzpomínky


Druhý den se opět sešli u snídaně. Draco tentokrát přespal v pokoji, který mu Snape přidělil. Nejspíš to byl Snapeův pokoj, jako malého dítěte. Usoudil tak podle všech knih a učebnic, které se v pokoji nacházely. Nebyl to standart na, který byl zvyklý, ale pořád lepší než stará pohovka.

"Dobré ráno" pozdravil Draco Snapea,jakmile vešel do kuchyně.

"Dobré," odpověděl Snape, "až se nasnídáš, vyzkoušíme, jestli jsi pochopil, co jsem ti včera řekl." Ušklíbl se. Draco přikývl. Snape nikdy neztrácel čas. To Draco dobře věděl.

K snídani byly lívance s pomerančovou marmeládou. Draca kdoví proč napadlo, jestli je Snape jedl taky. Nějak si ho nedokázal představit, jak jí lívance. Jistě, viděl ho jíst ve Velké síni, ale to určitě nikdy lívance nejedl. Nyní měl Snape před sebou pouze šálek černé kávy, takže by se ho musel zeptat a na to Draco nějak neměl odvahu. Raději si nabral jídlo a pustil se do něho. O půl hodiny později oba kráčeli do obývacího pokoje. Snape sebejistým krokem jako vždy a Draco kráčel za ním poněkud nejistě.

"Sedni si." Ukázal Snape na jeden z ušáků. Ten druhý potom pomocí hůlku přemístil naproti prvnímu. "Dobrá. Uvidíme, jestli mi dokážeš podstrčit svoje vzpomínky. Připraven?" Tentokrát počkal na Dracův souhlas a po Dracově nesmělém kývnutí následovalo tiché "Legilimens." Mladík byl nejdříve pořádně zmaten. Znovu pocítil ten zvláštní pocit, když je někdo ve vaší hlavě. Byla to i trochu úleva, můžete se s ním podělit o vaše myšlenky, nejste na ně sám. Cítil se podivně bezstarostný. Potom se ale začaly vynořovat vzpomínky, které Draco nechtěl, aby nikdo viděl. Ty vzpomínky patřili přeci jen jemu.

Maminka zpívající mu ukolébavku.

První pusa.

Samota a pláč v umývárně letošní rok.

To ne. Tohle ti ukazovat nebudu. Najednou si uvědomil. Zapátral ve své mysli a před očima se zobrazila vzpomínka na hodinu lektvarů ze čtvrtého ročníku. Připravovali Nadouvací lektvar, taková primitivní záležitost. Ale ten tupec Longbottom stejně dokázal namísto Nadouvacího lektvaru připravit životu nebezpečnou směs. Tu hodinu si pamatoval velmi dobře. Ten tupec mu zničil drahý sametový hábit. Pak pocítil, že Snape opustil jeho hlavu.

"No čekal jsem, že mě odrazíš dřív. Ale je to slušný začátek. Těch vzpomínek si ale musíš vybudovat vícero. Jasné?" Draco poslušně přikývl. Ještě teď se mu točila hlava. Věděl, že se musí snažit, pokud chce obstát před Pánem. Vlastně nechápal, proč ho Snape nutí se učit Nitrobranu. Před Pánem stejně nemá co ukrýt. Přemýšlel nad tím včerejší noc. Potom mu to došlo. Měl z Pána pořád strach samozřejmě a děsil se, že mu dá další úkol. Musel svoje myšlenky před ním schovat. Musel. Jinak zemře.

"Znovu." Uslyšel pouze Snapea. Teď se dokázal ubránit o chvilku dřív. Nebylo to sice nic světoborného, jak řekl Snape, ale o chlup se zlepšil.

A znovu a znovu. Po obědě ho nechal Snape na chvíli odpočinout, ale pouze protože si potřeboval zkontrolovat nějaké lektvary, které mu bublaly ve sklepě. Draco padl na postel ve "svém" pokoji. Snad nikdy ve svém životě nebyl ještě tak moc unavený. Dokonce ani, když cvičil Nitrobranu s Bellatrix a ta ho rozhodně nešetřila. Nebyla nijak ohleduplná. Snape sice také ne, ale respektoval jeho soukromí. Byl si jist, že nikomu nebude vyzrazovat, co uviděl v Dracově mysli. Z podřimování ho přerušilo tiché Puf! Posadil se na posteli.

"Luco přinesl mladému pánovi jídlo. Pan Snape mu to přikázal." Draco vyvalil oči na domácího skřítka a na tác toustů, které přinesl. Snape se o něho staral. Co to mělo do Salazarovi řitě znamenat?

"Děkuji, postav je na stůl." Skřítek udělal, co mu Draco řekl.

"Kdyby chtěl pán ještě něco, stačí zavolat. Luco hned přijde." Draco přikývl a položil se zpět na postel. Vůně jídla mu však nedala. Zakouzlil Tempus.

"Merline! To už jsou dvě hodiny?" myslel si, že je tak jedenáct nanejvýš dvanáct hodin. V žaludku mu zaškrundalo. Pustil se tedy do oběda.

V podobném duchu to takhle chodilo další dva dny. Draco se dle Snapeova mínění velmi zlepšil.

Třetího dne ucítili volání Temného pána.

"Neboj se, myslím, že to zvládneš. Hlavně nezmatkuj." Snažil se mu dodat odvahy Snape než se přemístili. To rozhodilo Draca ještě víc.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 tajnostka22 tajnostka22 | Web | 13. listopadu 2009 v 23:46 | Reagovat

prepáč, že som tu dlho nebola, ale mala som nejaké problémy doma...inak táto poviedka sa mi čím ďalej tým viac páči....už sa teším na ďalšiu:-)

2 snapeova snapeova | Web | 15. listopadu 2009 v 10:30 | Reagovat

hm... tak to byla suprová kapitolka. Draco se zlepšuje,ale ten konec... no rozhodně se těším na další :) ;-)

3 sessllik sessllik | Web | 15. listopadu 2009 v 17:32 | Reagovat

pěkná kapitola...Draco  snad zvládne návštěvu u Voldemorta,má přeci geniálního učitele..Navíc,nemá asi moc hezkých vzpomínek,které by mohlk ukázat 8-)

4 evi evi | Web | 15. listopadu 2009 v 21:02 | Reagovat

Takže Draco si příště bude muset ověřit nabyté poznatky v praxi? A sakra!
Jinak mě pobavila představa Severuse konzumujícího lívance - je to fakt - jak o tom uvažoval Draco - co on takový Severus vlastně asi jedl? Tedy pokud mu zrovna Brumbál nevnutil citronový drops? :-D
Pěkné!

5 PansyMalfoyová PansyMalfoyová | Web | 18. listopadu 2009 v 19:26 | Reagovat

WOW já se vždycky těšim když napíšeš nějakou povídku a vždycky si jí přečtu a na tihle se těšim nejvíce...Jen tak dále... :-)

6 Dorea Dorea | Web | 18. listopadu 2009 v 22:38 | Reagovat

tajnostka 22: díky, já to úplně chápu, taky k tobě merlinžel často nezavítám, nestíhám mno :-(

snapeova: no už jen chvilku a dočkáš se, snad nezklamu

sessllik: jestli Draco vyvýzne a popř. s jakými následky se dovíte už v pátek 8-) a nějaké vzpomínky se přeci určitě najdou

evi: že jo. představa Severuse který jí lívance, taky mě to pobavilo, určitě měl nějaké ty slabiny ohledně jídla, ty má každý

PansyMalfoyová: děkuji, tohle mě opravdu moc těší, když se vám moje literární pokusy líbí, tohle je pro mě pohlazení po duši :-)

7 lucrecia lucrecia | Web | 3. ledna 2010 v 23:14 | Reagovat

taky skvělá kapitola

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama