Kapitola 2. Rozhovor

30. října 2009 v 19:40 | Dorea |  Možnost volby

Ve druhé kapitole se mrkneme na to jak probíhá snídaně v kuchyni Mistra Lektvarů a o chvilku později nám Severus řekne něco o Nitrozpytu.
Přeji příjemné počtení.
A předem díky za komentáře a hvězdičkování.



Kapitola 2. Rozhovor


Dracovo probuzení nepatřilo k těm příjemným, která zažil. Něco ho totiž bolestivě šťouchalo do ramene. Prudce se vymrštil do sedu a chňapl po ruce, která si dovolila na něho sáhnout.

Domácí skřítek, jemuž ruka, spíše tedy ručka, patřila, vyplašeně vypískl a koulel na mladíka své veliké oči.

"Pán řekl, že Luco vám má říct, pane, že se máte jít nasnídat do kuchyně. " vymáčkl te sebe skřítek vyděšeně. Draco se během skřítkova proslovu poněkud uklidnil. Myslel si, že je to Bystrozor, že ho zatknou. Umístí do Azkabanu. Inu jeho nervy pracovaly a svědomí taky neměl nejčistější.

"Za chvíli dojdu. " dastak ze sebe a konečně pustil skřítka. Plouživým krokem se vydal tam, kde odhadoval kuchyni. Jak se za okamžik ukázalo, jeho odhad byl správný. Našel Snapea sedícího za stolem a čtoucího nějaké pergameny. Před ním ležel talíř, na kterém zbyly už jen drobečky, a poloprázdný hrnek s černou kávou. Naproti němu byl druhý talíř, ten však prázdný nebyl. Draco se na tu kupu míchaných vajec a toustů, která ležela na talíři, jenž patřil evidentně jemu, díval jako na sen. Snape konečně zaregistroval jeho přítomnost. Nebo spíš vzal jeho přítomnost na milost. Draco pochyboval, že by si ho Snape nevšiml, ihned jak přišel do místnosti.

"Dobré ráno. Nasnídej se, poté si promluvíme." řekl Snape přičemž se na Draca díval zpoza pergamenů. Draco jen kývl a pustil se do snídaně. Všiml si, že Snape ho neustále pozoruje. Mladík si ale nedokázal ujasnit, jaký pohled by to měl být.

Zkoumavý? Hodnotící? Nebo snad Zvědavý? No tak nebláznil. Snape a zvědavý. Neblázni Draco! Teď ještě ne, teď nad tím nebudu přemýšlet. Teš je na řadě jídlo. Na otázky a odpovědi bude místo za chvíli. Pomyslel si Draco.

Důvod, proč mu mysl zatemnila lahodná vůně jídla, byl prostý. Už dva dny nesnědl téměř nic. Žaludek měl jako na vodě. Strach ze selhání byl příliš velký, než aby se zaměstnával, něčím tak přízemním jako je jídlo. Teď ale hodil problémy za hlavu a jídlo doslova hltal.

Kdyby mě takhle viděla matka, dostal bych dlouhou přednášku o etiketě a co teprve kdyby mě viděl otec. Běželo mu hlavou. Mimoděk se otřásl. Snape to samozřejmě zpozoroval. Ušklíbl se. Mohl v mladíkovi doslova číst a ani nepotřeboval použít Nitrozpyt. Bellatrix sice mladíka Nitrobranu učila, ale ne příliš dobře. Kdyby měl chvilku, dokázal by jí proniknout.

To budeme muset dopilovat. Pomyslel si Snape. A to brzy.
"Už jsi dojedl? " zeptal se Snape spíš jen kvůli tomu, aby na sebe upoutal pozornost. To nebylo ani potřeba, protože Draco k němu upínal už chvíli všechny své smysly. Mladík přikývl. "Dobrá, půjdeme do obývacího pokoje. " Vstal a odešel, Draco ho po chvíli následoval. Než mladík stačil dojít do obýváku, stačil se Snape už usadit do pohodlně vypadajícího ušáku. Gestem vyzval Draca, aby si sedl. Ten si vybral pohovku, na které ze včerejška na dnešek spal.

"Takže, " začal Snape, přičemž zabodl svůj pichlavý pohled do Draca a z rukou udělal stříšku, "určitě si přeješ vědět, proč jsi tu, a co tu děláš že? " Draco pouze přikývl, věděl, že kdyby Snapea vyrušil, bude zle.

"Důvod, proč jsem tě vzal nejdříve k sobě domů namísto tvého domova je prostý. Nepřeji si tvoji smrt. Musíš pochopit Draco, že Pán Zla neodpouští. " zdůraznil Snape. Draco se začal chvět a zimou to rozhodně nebylo. "Doufám, že když se neukážeš před naším Pánem ihned po té nešťastné události, nezabije tě. " řekl prostě Snape přitom si přehodil nohu přes nohu a opětovně se na mladíka zadíval.

"A to mě nechá jen tak být? " ptal se roztřeseně Draco. Zatím neustále koukal na příliš nevzhledný koberec, ale při své otázce pozvedl svůj zrak na Snapea.

"Ne, jistě, že tě nenechá jen tak být, " na předposlední dvě slova dal přitom zvláštní důraz, "potrestá tě. Samozřejmě, ale doufám, že jeho zlost mezitím poněkud vymizí. Určitě tě poctí Cruciatem a mě také." Dodal tišeji. Dracovi to ovšem neušlo. "Budeme, ale doufat, že to bude to nejhorší, co nám udělá. " přivřel Snape oči.

"A co když nebude? Co když mě stejně zabije. Necítil jste včera v noci Znamení? Mé žhnulo a pálilo."rozkřikl se hystericky mladík. "On se zlobí. Hodně zlobí."

"Uklidni se laskavě. Samozřejmě, že jsem Znamení cítil. Říkal jsem ti ani ne před pěti minutami, že Pán není spokojen. A proto jsem tě k němu nepřivedl, ale to jsem už říkal. Mám to snad vše zopakovat? " dodal ironicky a koutky úst se mu zkroutily v tak známé grimase. "Luco! " zavolal.

Místností se rozlehlo tiché Puf!

"Co si Pán přeje? " ptal se skřítek a upíral na Snapea vypoulené oči.

"Dones nám čaj a z mé koupelny v poličce přines třetí lektvar zprava. Je světle žlutý. " dodal. "Běž! Na co čekáš? "

"Nepotřebuji žádný lektvar! " ohradil se Draco.

"Jistě, to vidím. " ušklíbl se Snape. Draco mu chtěl něco odseknout, pak si to ale rozmyslel. Hádat se se Snapem nemělo cenu. Opravdu ne. Znovu se ozvalo tiché Puf! Luco byl zpět. Položil na stolek čajový servis. Z konvičky se linula libá vůně. Skřítek nalil do šálků nápoj. Potom kdoví odkud vytáhl ještě lahvičku se světle žlutým obsahem, kterou položil rovněž na stolek.

"Bude si Pán přát ještě něco? " zeptal se zdvořile.

"Ne, děkuji. Můžeš jít. " Skřítek pokýval ušatou hlavou a zmizel. Snape vyzval Draca gestem ruky, aby si vzal lektvar.

"Usnadní nám to spoustu věcí. Věř mi." Kdyby Draco neznal Severuse Snape celý život, myslel by si, že v jeho hlase zaslechl prosbu. Vzdychl a natáhl se po lahvičce. Vytáhl zátku a nejdříve si přičichl.

Jeden nikdy neví. Pomyslel si.

"Těší mě, že zůstáváš ve střehu a při smyslech. " řekl Snape a ušklíbl se na něho. Draco mu úšklebek opětoval. Čichem nezjistil nic podezřelého. Rozhodl se teda tekutinu ochutnat. Smočil v ní tedy rty. Nic se nezdálo nebýt v pořádku. Proto lektvar vypil.

"Myslíš, že tě chci otrávit?" zeptal se Snape pobaveně. Draco lhostejně pokrčil rameny. Myslel si, že lektvar nebude chuťově nic moc, a proto ho překvapila vcelku dobrá chuť.

Jak jinak, pokud ho namíchal sám Snape. nahlas to ovšem nepronesl.

"Ano skutečně jsem ten lektvar míchal sám." ozvalo se. Draco ztuhl.

"Vy mě… To nesmíte! Co si to dovolujete! " křičel rozzuřený mladík. Nápoj na uklidnění zřejmě nezabíral tak, jak Snape doufal.

"Dovoluji si pouze to, co mi dovolíš ty sám, " řekl Snape klidným hlasem a upil ze svého šálku, "to je ostatně další věc, kterou si potřebuješ procvičit, krom tvého sebeovládání. Bellatrix tě sice Nitrobranu učila, ale nijak zvlášť úspěšně, jako vidím. Stačí, abys byl na okamžik nevyrovnaný, a tvá tajemství se ti zračí ve tváři."

"Ale já vám tenkrát odolal. Po tom Křiklanově večírku."

"Pouze částečně a to jsi měl vše čerstvě v paměti. Nitrobrana se musí procvičovat. To jsi nedělal, " nečekal na chlapcovu odpověď a pokračoval "takže jsi tu také proto, aby ses Nitrobranu a možná i Nitrozpyt doučil. Samozřejmě to za pár dnů nemůžeme zvládnout perfektně, ale jelikož máš základy, byť chabé, doufám, že se Nitrobranu zvládneš do takové míry, abys odolal Pánovu Nitrozpytu. " dokončil svůj monolog starší z obou mužů.

"Zbláznil jste se?! Odolat jeho Nitrozpytu? To nemyslíte vážně, že ne?" dodal po chvíli plačtivě.

"Draco, pokud budeš opravdu chtít. Půjde to. Věř mi. " mluvil Snape tiše a snad i mile, pokud to můžeme říct. Snape položil šálek s již vychladlým nápojem na stolek. Vstal a přešel ke knihovně.

Vytáhl z ní poměrně útlý svazek, který podal Dracovi.

"Přečti si kapitoly sedm až jedenáct a poté přijď za mnou do laboratoře." Otočil se a odešel z místnosti. Draco nalistoval obsah a poté nalistoval stranu osmdesát čtyři, kde začínala kapitola sedm ,, Kterak mysl svojí uzavříti a myšlenky své před cizími uchrániti,, a pustil se do čtení.



 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 PansyMalfoyová PansyMalfoyová | Web | 30. října 2009 v 20:27 | Reagovat

ta se ti moc povedla jen tak dál :-) Snape si teda vystihla i z té lepší stránky tak jako Draca... :-)

2 asperia asperia | Web | 31. října 2009 v 19:55 | Reagovat

ahoj, díky za komentáře u mě, koukám, že máš na svém blogu taky spoustu povídek :-)) :-D

3 Dorea Dorea | Web | 31. října 2009 v 20:56 | Reagovat

PansyMalfoyová: děkuji, jsem ráda, že se tahle povídka líbí, protože psát jí je někdy docela složité

asperia: díky...no spoustou bych to nenazývala, je jich tu pár a Charis jich tu taky nějakejch pár má a určitě budou u obou přibývat ;-)

4 evi evi | Web | 1. listopadu 2009 v 2:41 | Reagovat

Pche, mně někdo říct, že při nejlepším schytám "jenom" cruciatus, tak zdrhám na druhý konec planety! :D To má Draco těžké...

5 Dorea Dorea | Web | 1. listopadu 2009 v 17:06 | Reagovat

evi:no mě by asi taky hnedka odvezli, ale Draco je hold jiná třída :-D ale zase pořád ho Voldy může počastovat Avadou, že jo a pak co je lepší? O_O

6 snapeova snapeova | Web | 1. listopadu 2009 v 21:12 | Reagovat

skvělá kapitola.moc se vyvedla. já si ,ale stejně pořád myslím,že voldy bude zuřit mnohem víc,jelikož se ti dva klidně zdejchli a pak se mu jen tak ukážou,takže si spíš myslím,že to bude ještě horší. no jsem zvědavá jak to vymyslíš :-D

7 Dorea Dorea | Web | 1. listopadu 2009 v 21:53 | Reagovat

snapeova: no jestli bude zuřit nebo ne, se dovíte nejspíš už v další kapitole, ještě uvidíme 8-)  ;-)

8 lucrecia lucrecia | Web | 3. ledna 2010 v 23:00 | Reagovat

jdu na další

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama