Odplata

30. července 2009 v 0:06 | Dorea |  jednorázovky by Dorea
Další mnou spáchaná jednorázovka. Doufám, že se bude líbit. Ještě přidám upozornění, že to není nic pro křehké a outlocitné duše. Takže pokud se někomu dělá špatně z popisu bolesti, raději to nečtěte i když četla jsem i horší povídky. A komentáře mě velmi potěší, tak mi je zanechejte. Přeji příjemné počtení.


Odplata
Po bledé líci mu stékala krev. Z brady odkapávala dolů na podlahu. Řetězy, na nichž visel, mu rozdíraly zápěstí. Někdo mu prudce zvrátil hlavu dozadu. Krční páteř silně zaprotestovala. Mučitele to ovšem nijak nezajímalo. Špatně se mu dýchalo. Nos měl zpřeražený a ústa rozpraskaná a dobitá. Na tváři mu přistála slina. Mučitel na něho plivl. Slina se smíchala s krví. Zastudila ho.

Krev byla teplá.

Slina studená.

Celé tělo měl v ohni. Nijak nereagoval na to, když na něho Trýznitel promluvil. Kalné oči stále upíral za Mučitelovo rameno.

"Asi jsme to včera poněkud přehnali že? " ušklíbl se Trýznitel. Oběť pořád nijak nereagovala. Mučitel ho odvázal z řetězů.

"Wingardium Leviosa. " Trýznitel stačil oběť zachytit včas, než ho mohla zavalit. Pohodil mučeného na zem na nějaké plesnivé staré hadry. Násilím jí vlil do úst povzbuzující lektvar.

Odešel. Nějaký čas bude trvat, než lektvar začne působit.

•-••-••-••-••-••-••-••-••-••-••-••-••-••-••-••-••-••-••-••-••-••-••-••-••-••-••-••-••-•

Vězeň se probral. Pokusil se otočit hlavou, ale ihned přestal. Špatný nápad. S přibývajícím vědomím se také začalo ozývat jeho zmučené tělo. Takovou bolest snad ještě nikdy nezažil. Divil se, že je ještě naživu.

Nechápal, co tu dělá? Jak se sem dostal?

Hlavou mu probleskla vzpomínka na včerejší večer.

Svíčky. Večeře. Jeho žena.

Potom krev, bolest a nekonečné utrpení. Rachot za dveřmi ho definitivně probral. Zavřel oči. Víčka tiskl pevně k sobě.

"Třeba odejde. Nechá mě být. Bude si myslet, že jsem už mrtvý. Odejde pryč! "

"Vím, že nespíš. " ozval se výsměšně ženský hlas.

Pomalu otevřel oči a otočil hlavou. Uviděl svou nejčernější noční můru. V očích měla šílený výraz a na tváři pohrdlivý úšklebek.

"Co chceš? " jeho hlas zněl slabě a unaveně.

"Co chci? " zopakovala pobaveně. Přikývl.

"Co bych tak asi mohla chtít? " hrála si s ním. Jako kočka s myší a on byl myš. Na to nebyl zvyklý. On byl vždycky kočka. Výměna rolí se mu vůbec nelíbila.

"Vždyť ty dobře víš, co chci! " v očích se jí zablýsklo. Začínal se opravdu bát. Měl strach.

"Chci tvou smrt. Pomalou a bolestivou. Chci, abys trpěl jako ona! " křičela, až jí z pusy létaly sliny. Její krásná tvář byla zkřivená vztekem.

"Chcípneš jako ona! "

Věděl, že je zle. Takhle jí nikdy neviděl. Tohle nikdy nečekal. Nikdy ho nenapadlo, že zrovna ona by mu mohla chtít ublížit. Zvedla hůlku, v očích ďábelský výraz.

"Crucio." Pronesla důrazně a švihla hůlkou. Jeho tělo zachvátila nepředstavitelná bolest. Jeho mučené tělo se otřásalo v nesnesitelných bolestivých křečích. Z nosu se mu spustila krev. Prokousl si ret. Nehty zadíral do té kupky hader, na které ležel. Nemohl se nadechnout. Lapal po dechu. Krev tekoucí z nosu mu kapala do úst.

Sklonila hůlku.

Zoufale lapal po dechu. Modlil se, aby odešla. Nebo raději ať ho zabije. Když odejde, vrátí se. Zatímco zoufale lapal po dechu, tyranka se na něho dívala. Na rtech jí hrál spokojený úšklebek.

"Jen ať trpí. Já také celé ty roky trpěla. "

Zničehonic mávla hůlkou, v jemu dobře známém gestu. Jeho holenní kost s dost nepěkným zvukem praskla.

Zařval.

Z očí mu vytryskly slzy a razily si cestu skrz krev na jeho tvářích.

Další mávnutí.

Tentokrát to schytal jeho kolení kloub.

Další mávnutí.

Noha se mu zkroutila do velmi nepřirozené pozice. Opět křik.

Ona se smála. Těšila se z jeho bolesti. Hladově ji hltala chladnýma očima. Tohle jí ovšem přestávalo bavit.

Chtěla krev. Chtěla jí vidět a cítit. Ano je čas na bič. Mávla hůlkou. Jeho šaty zmizeli. Ležel před ní jako novorozeně, ovšem novorozeně nemá svou duši černou a celou popsanou krvavý písmem. Rozmáchla se hůlkou. Ozvalo se hlasité Prásk! Přes hrudník až k slabinám se mu objevila stopa po ráně. Ale ne obyčejná. Smrdělo tu spálené maso.

Nespokojila se jen s jednou ránou, jak by taky mohla? Nepočítal je. Najednou ho umístila do vzduchu, jeho záda přeci nemůžou zůstat ušetřena. Posměšně si odfrkla. Poslední co si pamatoval, byl pach krve a moči, jeho krve a jeho moči. Poté ztratil vědomí.

•-••-••-••-••-••-••-••-••-••-••-••-••-••-••-••-••-••-••-••-••-••-••-••-••-••-••-••-••-•

"Aguamenti. " proud vody dopadl přesně na jeho zmučené zkrvavené tělo.

"Čekala jsem, že vydržíš víc. " vysmívala se mu. Nezmohl se na odpověď. Nemohl mluvit. Bolest ho dokonale ochromila. Zasténal. Zasmála se. Krátce. Vítězně. Voda v ranách štípala. Alespoň věděl, že ještě žije. I když právě teď by dal přednost tomu být mrtvý. Ještě to neskončilo. Ona pořád není spokojená.

"To tedy rozhodně nejsem. Máš pravdu. " ozval se najednou její hlas. Trhl sebou. Jistě Nitrozpyt. V tomhle stavu se nemohl nijak bránit, neměl šanci.

"Prosím, pusť mě. Odejdu odsud. Už o mně nikdy neuslyšíš. Prosím! " škemral. Co kdyby náhodou. Co kdyby ho pustila?

"Ty si troufáš jenom pomyslet, že bych tě mohla pustit, " rozesmála se tím šíleným smíchem, "vážně v to doufáš, že? Jsi naivní. To jsem si nikdy nemyslela. Hmm. Mýlila jsem se."

"Prosím!" zopakoval zoufale.

"Ty si dovoluješ mě prosit? Ona ani neprosila. Nemohla. Byla dítě. Moje holčička. A tys jí chladnokrevně zavraždil! " rozkřičela se a v těch šílených očích se zračila skrývaná bolest.

"Já musel. Byl to rozkaz! Musel jsem to udě…"

"Mlč! Ty prolhaný parchante!, " slzy se jí kouleli po bělostných lících, "Diffindo! " vykřikla rozzlobeně a namířila na jeho pravou ruku.

Zařval bolestí.

Prsty na rukou mu kouzlo doslova rozervalo. Ne nadarmo se vědělo, že Diffindo se nemá používat na živou tkáň. Tiskl k sobě rozdrásanou zkrvavenou ruku. Opět pozvedla hůlku. Jeho pohled byl směsí strachu a bolesti.

"Diffindo. " řekla ještě důrazněji. Z jeho krásných štíhlých pěstěných rukou zbyly jen cáry masa a kůže. Místy prosvítala bílá kost. Nikdy si nemyslel, že by byla něčeho takového schopná. Potřetí mávla hůlkou a zlomila mu pažní kost. Opět zařval jak raněné zvíře.

Vzchopil své veškeré síly, co mu zbývali, a zakřičel: " Tak už to skonči! Nemáš na to. Nezabiješ mě! Jsi slabá!" Její oči byly opět jako z ledu. Přivřela je.

"Myslíš, že tě nezabiju, že to nedokážu. Opravdu si to myslíš? " posmívala se mu. Už to nebyla ona. Byla teď daleko víc podobná své šílené sestře. Ochromila ho hrůza, doopravdy zemře. Ona ho, ať už teď nebo později, zabije.

"Narcisso, prosím ne. " zašeptal vyděšeně.

"Ne Luciusi, zabiju tě, stejně jako jsi ty zabil naše dítě. Naši holčičku. Proč? Proč jsi to udělal?"

"Já musel! Otec mi to přikázal. Malfoy musí jako prvního potomka zplodit syna! Nešlo to jinak." Nevěřícně se na něho podívala.

"Nešlo. Sbohem Luciusi, " namířila na něho hůlkou, "Avada Kedavra. " chladné aristokratické oči se vytřeštěně dál dívali na Narcissu, jiskra života v nich ovšem pomalu vyhasínala. Narcissa přešla ke svému mrtvému muži.

Poklekla.

Chvíli se na něho jen dívala.

"Vím, že to jinak nešlo. Promiň mi. " vytáhla ze svého drahého hábitu nenápadnou lahvičku a jediným douškem ji vyprázdnila. Pomalinku se sesunula vedle svého manžela.

"Promiň."
•-••-••-••-••-••-••-••-••-••-••-••-••-••-••-••-••-••-••-••-••-••-••-••-••-••-••-••-••-•
Kobky na Malfoy Manor jsou temné a plné kostlivců. Všichni si mysleli, že manželé Malfoyovi odjeli pryč ze země. Po pádu Lorda Voldemorta ztratili svou moc. Všichni si mysleli, že chtěli někde jinde začít nový život. Pravdu věděl jen jejich syn. Našel své rodiče a pohřbil je do rodinné hrobky, společně, tak jak by si to přáli.


 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Kikina Kikina | Web | 30. července 2009 v 10:08 | Reagovat

ahoj,nechceš spřátelit?

2 evi evi | Web | 30. července 2009 v 17:06 | Reagovat

Kruci, to bylo teda hustý! Lucius mě napadl skoro hned, ale tak nějak jsem si celou dobu myslela, že ta ženská je Belatrix a ona to byla Narcisa. Tos mě tedy překvapila! 8-O  Dneska asi konečně razím do kina na 6. díl. Už se nemůžu dočkat! :-)

3 snapeova snapeova | Web | 30. července 2009 v 22:37 | Reagovat

to je super že si si je uložila :) byla bych ráda kdyby si mi je mohla nějakým způsobem poskytnout :-D samozřejmě ti to ráda oplatím :-D

4 snapeova snapeova | Web | 30. července 2009 v 22:43 | Reagovat

ježiš , tak to je dost hustý . celou dobu jsem myslela že je to bella a ona cissa. teda tohle mě fakt dostalo. je to úžasně napsané . jen tak dál ;-)

5 Dorea Dorea | Web | 30. července 2009 v 23:05 | Reagovat

evi: děkuji za komentář...přiznám se ona to původně Bellatrix být měla 8-) jenže když jsem to začala psát, tak mi z toho nějak vyplynulo tohle... no snad se líbilo... to ti závidím..já bych šla do kina klidně ještě jednou:D
snapeova: děkuji za koment... jak jsem psala bella to měla býti, ale pak mi z toho prostě vypadla 8-O...no doufám, že další povídky nezklamou..mám rozepsanou takovou delší..mohla by se tu co nevidět začít objevovat, tedy až můj chudáček mozeček pochopí, jak se tvoří rozcestníky :-?

6 snapeova snapeova | Web | 30. července 2009 v 23:19 | Reagovat

cos tý sově provedla že ti stávkuje ? ? ? můj meil je misabak@seznam.cz
na další povídky se těším.
rozcestníky jsem kdysi dávno vysvětlovala na svém blogu , ale opravdu nevím kde je to tam zahrabané a taky nevím jestli by jsi to ode mě pochopila , jestli to chceš zkusit můžu se to pokusit najít :)

7 snapeova snapeova | Web | 30. července 2009 v 23:39 | Reagovat

moc ti děkuju :) já myslím že na tom nejsi tak špatně a na ty rozcestníky přijdeš ;-)

8 Dorea Dorea | Web | 31. července 2009 v 0:02 | Reagovat

ty jo ty ve mě teda vkládáš důvěru...no snad to teda zmáknu O_O

9 Kikina Kikina | Web | 31. července 2009 v 10:30 | Reagovat

ahoj,dík že spřátelíte,stačí když párkrát za týden zajdete na můj blog a zanecháte komentář =) já se budu snažit sem tky co nejvíc chodit =)a jinak chceš diplomek za spřátelení? co na něj ? =)

10 Kikina Kikina | Web | 31. července 2009 v 11:13 | Reagovat

třeba Bonnie Wright...dík =)

11 ginnouš ginnouš | Web | 1. srpna 2009 v 11:42 | Reagovat

:-D

12 eli a latri eli a latri | Web | 2. srpna 2009 v 9:49 | Reagovat

téda píšeš hezký povídky!!! tadle se ti povedla!!! :-D a začátek je takovej dramatickej!!! :o) píšeš povídky i an přání??? :-D

13 Dorea Dorea | Web | 2. srpna 2009 v 20:23 | Reagovat

[12]: děkuji, vážím si každého komentáře ;-) ... co se týče povídek na přání, zádnou jsem zatím nenapsala, ale vše se má zkusit :-D

14 Jaune Jaune | Web | 12. září 2009 v 22:55 | Reagovat

tak z tohodle mi mírně řečeno běhal mráz po zádech... já se teda v nějakých detailních popisech mučení zrovna nevyžívám, ale tohle bylo... dechberoucí... drsné, fakt ;-)

15 Dorea Dorea | Web | 14. září 2009 v 18:22 | Reagovat

Jaune: děkuji, no ne, že bych se v popisu mučení vyžívala, ale když mám na někoho vztek, tak se to zákonitě odrazí  v mé tvorbě :-?  :-D

16 Berenika Berenika | E-mail | Web | 6. února 2010 v 10:16 | Reagovat

To bylo vynikající.Velmi se mi to líbilo

17 Dorea Dorea | Web | 8. února 2010 v 17:36 | Reagovat

Berenika: děkuji, chvála potěší :-)

18 ♥♥Veronika♥♥ ♥♥Veronika♥♥ | Web | 7. srpna 2010 v 23:42 | Reagovat

woow, teda! super nejvíc - taky bych chtěla někdy něco takovýho napsat, ale ještě mě nic neosvítilo :D ale ten konec mě fakt dostal, zajímalo by mě, co Draco cítil, když pohřbíval své rodiče, přece jen víme, že není tak úplně z ledu :)

19 Dorea Dorea | Web | 16. srpna 2010 v 0:42 | Reagovat

veronika: červenám se za takovou chválu :-) mo děkuji, myslím, že v brzké době se můžete těšit na povídku podobného ražení :-) co cítil? smutek, úlevu, zlost... v Dracovi je těžké se vyznat

20 Emily Emily | Web | 19. června 2011 v 22:42 | Reagovat

Pěkná povídečka, ale vážně není pro slabé povahy.. brr.. mě z toho úplně střáslo!

21 Dorea Dorea | Web | 20. června 2011 v 13:24 | Reagovat

Emily: děkuji, ona měla původně vypadat úplně jinak, ale psalo se to skoro samo a ejhle povídka byla na světě :-D  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama